Zpátky do budoucnosti. Samsung se s modelovou řadou Q9F vrací k FALD displejům
Přes vlnu nadšení odborné veřejnosti z loňských nejvyšších řad QLED televizorů od Samsungu jsem popravdě po prvním kontaktu s nimi nebyl kdovíjak unešený. Je samozřejmě obdivuhodné, co korejští inženýři dokázali vytřískat z LCD technologie. Po oslavných textech a videích, která vyzdvihovala práci s kontrastem a ohromný barevný objem, přesahující hodnoty klasického DCI-P3, jsem však čekal oslnivější obrázek. A že jsem toho na nejvyšších QLED řadách od Samsungu nakoukal dost – české zastoupení mě nechalo s Q7 a s Q8 blbnout celý den, díky čemuž mohl vzniknout text o Ultra HD přepisech starších, na analog točených filmů. Stejně tak text o parádním Ultra HD Blu-rayi Vraždy v orient expresu vznikl díky ochotě Samsungu a Bontonfilmu. Takže bych je vlastně měl vychvalovat. Jenže ani nejdražší QLEDy roku 2017 prostě nevypadaly tak dobře, jak monstrózní marketing a dost vysoké cenovky naznačovaly. Jedním ze jmenovatelů tohoto nedostatku byl bez debat fakt, že Samsung udělal krok zpátky a své nejvyšší řady QLEDů nechal odbavovat obraz s pomocí edge-lit podsvícení.
To přitom dlouhodobě naráží na vlastní limity. Jeho použití projde u střední a vyšší střední třídy, nicméně vměstnat ho i do high-endu, to chtělo od Samsungu hodně velké sebevědomí. Zvlášť v době rozkvětu HDR. Právě dynamický jasový rozsah obnažuje boční podsvícení LCD zobrazovačů nejdramatičtěji a vystavuje tak na odiv všechny jeho neduhy. V okamžik, kdy televizor přijme HDR signál, totiž jeho obvody pošlou příkaz k maximálnímu zvýšení podsvícení, aby byl displej schopen v nejsvětlejších částech scény dosáhnout tisíce a více nitových hodnot. Ve svítivosti tak byly loňské modely schopny zostudit veškerou konkurenci (krom Sony ZD9). Jednalo se však o Pyrrhovo vítězství. Televizory sice dovedly dosáhnout ohromných hodnot bodového jasu, díky zaostalé edge-lit technologii však tento vysoký jas odhaloval jiné neduhy LCD: Neschopnost lokálního stmívání, s ním související pokles kontrastu a blednutí barev, a především dramatický backlight bleeding, díky kterému se vytrácela uniformita obrazu.
Jak něco takového vypadá? Nehezky. V místě, kde se nachází světelný zdroj, ze kterého je světlo distribuováno do zbytku displeje (tedy v případě edge-lit na hranách displeje) vzniká jakýsi jasový opar. Nejvíce je zřetelný na jednolitých plochách, jako jsou třeba černé pruhy kolem 2.35:1 (a jiných) filmů. Krystaly LCDčka se prostě nejsou schopny „kroutit“ tak, aby kompletně ztmavily tu část obrazu, pod kterou se do maxima vybuzené podsvícení nachází. Ostatně zkuste si vygooglit obrázky pod pojmem „backlight bleeding“. Takovou nepěknost člověk na televizi za sto tisíc úplně nechce, co si budeme povídat. Existují samozřejmě způsoby, jak problém kompenzovat, ať už na úrovni vývoje, nebo správným nastavením. Ale úplně smazat tento technologický nedostatek nelze, obzvlášť v případě vysokých jasů. Proto bylo s podivem, že se Samsung se svými QLED displeji rozhodl právě pro edge-lit.
Ve většině modelových řad pro rok 2018, které Korejci právě představili v New Yorku, to platí i nadále. Nicméně alespoň nejvyšší model s označením Q9F, který bude dostupný v 65´, 75´ a 85´ úhlopříčkách, přesedlal na pokročilejší FALD, neboli Full Array Local Diming. Samsung ho označuje jako DFA (Direct Full Array), ale hodinky holínky …
Možná je na napravování chyb let minulých pozdě, protože Samsungu i přes nesmírně agresivní marketingovou kampaň s QLEDy ujel vlak, z čehož těží OLED. Ale korejský gigant zřejmě v LCD cítí nějaké zbytky potenciálu, které musí ždímat do poslední kapky, tedy minimálně dokud se mu nepodaří dostat MicroLED na rozumnou cenovou hladinu a předčit veškeré současné technologie. Jenže MicroLED je daleko, a tak si u Samsungu o zobrazovačích, kde jsou jednotlivé subpixely samostatnými světelnými zdroji, mohou ještě nějaký ten pátek nechat zdát. A segmentu prémiových televizorů co do obrazové kvality dále bude vládnout OLED. Samsung musí toto překlenovací období nějak přetrpět, nicméně je dobře, že se snaží i nadále hrát první ligu. S edge-lit displeji to nepůjde, s DFA kombinovaným s QLED by se to však dařit mohlo.
FALD má totiž podsvícení přímo za displejem, nikoli na jeho hranách. Navíc je rovnoměrně rozprostřené a může tak vytvářet zóny, z nichž se snáz distribuuje světlo směrem k divákovi, a které je možné samostatně stmívat nebo kompletně vypínat, což zvyšuje lokální kontrast. DFA displeje tolik netrpí na slabou uniformitu, zpravidla dosahují vyšších highlightů. Je to ve všech směrech lepší řešení, i když s sebou logicky nese neduhy LCD. Protože se prostě i přes veškeré marketingové tóčo s LED a QLED názvy o nic jiného než LCD nejedná. Ale je to jeho nejlepší varianta, ostatně ne nadarmo je králem mezi LCD již zmiňovaná soňácká ZD9, která má rovnou stovky stmívatelných zón.
Samsung o konkrétních počtech zón mlčí, nicméně na prototypu, který byl k vidění už na CES, podle některých návštěvníků přechody mezi jednotlivými zónami vůbec nebyly zpozorovatelné a DFA QLED co do uniformity, kontrastu i barev s naprostým přehledem obstál i vedle OLEDu. Samozřejmě si budeme muset počkat na profesionální testy, nicméně je klidně možné, že Samsungu se podařilo přijít s jedním z nejlepších LCDček, což potvrzují i první reakce z New Yorku. Vedle DFA řešení totiž QLEDy doplňuje ještě nová antireflexní fólie, která jednak zlepšuje pozorovací úhly, jednak je schopna téměř eliminovat blooming (jasové opary světlých objektů na černém pozadí). Jinými slovy, Samsung se s Q9F dost možná přiblížil OLEDu, zachoval si ale podstatně větší svítivost – měla by dosahovat dvou tisíc nitů.
V jeho vnitřnostech má tepat srdce v podobě nového čipu Q-Engine, z jehož vlastností pravděpodobně nejvíce zaujme ne zas tak překvapivá podpora HDR10+. Ostatně za zrodem alternativy k Dolby Vision stojí právě Samsung, takže není žádné překvapení, že se ho pokusí dostat co nejrychleji do co největšího množství televizorů. A že řešení od Dolby bude ignorovat.
Pravděpodobně bych měl zmínit ještě nové smart funkce, ambientní režim a podobné fičurky. Ale pro fajnšmekry je bez debat zásadní právě displej, ne to, jestli je televize schopna předpovídat počasí, nebo imitovat zeď, na které visí (ano, to je teď funkce, na které Samsung postavil část své prezentace). Tady je bez debat zprávou dne DFA podsvícení a obrazové vlastnosti, které podle všeho sdružují to nejlepší z obou světů, tedy brutální jas LCDčka a bodově přesný kontrast OLEDu. Jako odpůrce LCDček si k podobným novinkám udržuji zdravý odstup, nicméně na tyhle televizory jsem hodně zvědav. Možná se i těším.
Comments