Z Rychle a zběsile se stala Kobra 11
Osmý díl Rychle a zběsile dokazuje, že tahle filmová série může pokračovat donekonečna. Nezáleží, o čem bude, nebo zda budou její hrdinové vůbec používat auta. Ve světle dalšího zbytečného pokračování už vlastně nezní absurdně ani tvrzení, že by se další díly mohly odehrávat ve vesmíru. Protože ať už si producenti a scenáristé vymyslí jakkoli šílenou zápletku, kombinace zvědavosti, sentimentu a setrvačnosti bude do kin nahánět stále větší množství diváků, jejichž ochota tolerovat naprostou stupiditu poroste spolu s rozpočtem a s množstvím za vlasy přitažených akčních sekvencí.
Vývoj tímto směrem byl nevyhnutelný. Není možné stále dokola točit filmy o vytuněných automobilech, pouličních závodech a o přátelství na život a na smrt, omílaném nad grilem a lahví Heinekena. Patřičnou dávku patosu si Rychle a zběsile stále udržuje, v čemž má prsty přecitlivělý Vin Diesel. Jinak se ale série postupně odklonila od závodních k heist filmům, do nichž pomalu vměšuje stále větší dávky sci-fi. Scenáristé si přitom s něčím jako realističnost, logika, nebo třeba zdravý rozum opravdu nelámou hlavu, a tak jim nedělá problém vykonstruovat zápletku kolem kyberteroristky s nestydatým plánem ovládnout svět zpoza klávesnice, a finále postavit na automobilové honičce s ponorkou. Když řeknu, že to vypadá, jako by se tvůrci inspirovali v dětských angličákových fantaziích, není to hyperbola. Zápletka i akční sekvence osmého Rychle a zběsile tak opravdu působí.
Vzhledem k jeho stupiditě se není těžké filmu posmívat. Nicméně pravdou zůstává, že občas si dovede udržet zdravý odstup a přešlapuje na hraně sympatické sebeparodie. V těch vzácných chvilkách funguje tak, jak by ideálně měl po celou stopáž. Například když si jdou ve vězení po krku Deckard s Hobbsem, jejichž jiskřivá chemie a energičnost strhává pozornost v každé scéně. Do postav těch dvou je namíchaná ideální dávka over the top humoru. Je vidět, že Statham s Johnsonem si je patřičně užívají.
V kontrastu s nimi pak bohužel většina ansámblu působí jako leklé ryby. Jako by si ostatní hrdinové neuvědomili žánrový posun série, a tak zatímco se svět kolem nich mění vyloženě do absurdna, oni zůstávají těmi samými zkostnatělými charaktery. Berou se smrtelně vážně, tváří se jako mistři zeměkoule a ačkoli se snaží o humor, nejsou schopni bavit. Obzvlášť to platí o Dieselovi, jehož Toretto je stále stejně nabubřelý, jednorozměrný a bere se tak vážně, až člověka bolí za krkem z kroucení hlavou. Diesel začíná být směšný. Je bohužel vidět, že jeho producentské zásahy protlačují vyčpělou postavu Toretta, ačkoli by se série mohla upnout k postavám jiným, zajímavějším.
Ostatně všichni nově příchozí, respektive postavy, které se objevily v posledních dvou třech dílech, jsou zajímavější než původní ansámbl. A zatímco světlé chvilky jako výše zmíněná vězeňská rvačka nebo přestřelka s miminem v letadle Rychle a zběsile posouvají na úroveň sebevědomé zábavy, většina ostatních sekvencí (hacknutá auta ovládaná na dálku, finále na ledu) film potápí na úroveň hloupé tucťárny, která se bere nepochopitelně vážně.
Produkční hodnoty má naštěstí Rychle a zběsile stále ohromné. Krásná auta, velkolepé akční scény, nádherné lokace, obdivuhodné kaskadérské kousky, většinou solidní digitální efekty. Dokonce i sexistické záběry s polonahými dívčími zadky jsou na svých místech, aby puberťáci měli nad čím uslintnout. Je to pompézní podívaná, blockbuster, jak se patří. Od jedné z nejvýdělečnějších sérií se nečeká nic menšího.
Avšak navzdory vysoké číslovce za názvem se Rychle a zběsile v posledním dílu spíš hledá. Snaží se navázat na heist kvality předchozích filmů a napodobit jejich uvolněnost. Toho se však nedosahuje překroucenými zápletkami. Předchozí díly byly lepší, protože se filmaři nebáli přicházet s neotřepanými nápady, lépe zachycovali chemii postav a byli schopni balancovat mezi bláznivou akcí a praštěným příběhem, aniž by to působilo nepatřičně. Toho F. Gary Gray schopen není. Jeho hrdinové se tak ocitají v situacích, do kterých nepatří. Řeší případy, které by měl řešit někdo úplně jiný. A dělají při tom bordel, který je efektní, ale neefektivní. Pod Grayovým dohledem se z Rychle a zběsile stává filmová Kobra 11. Série, která za každou cenu hraje na efekt. Zapomíná při tom na všechny fyzikální zákony, na logiku, nebo vůbec na zdravý rozum. Dětinštější blockbuster letos nevznikl.
Jakožto jeden z nejnabušenějších velkofilmů přichází Rychle a zběsile 8 na kvalitativně odpovídajícím Blu-ray i Ultra HD Blu-ray. Na obou discích se nachází výborná DTS:X stopa se špičkovou lokalizací zvukových efektů, s ideální dynamikou a s obdivuhodnou technickou přesností – do výborně vyvážených dialogů se vměšuje minimum ruchů a podporuje je fantastická tvorba trojrozměrně kulisy. S hudbou i se zvukovými efekty tenhle mix pracuje na výbornou a všeobecně se řadí mezi to nejzábavnější, co jsem zatím z object based stop slyšel.
Výborný je nepřekvapivě i přepis, a to jak ve Full HD SDR verzi, tak v Ultra HD s HDR-10. Na disku je dokonce i Dolby Vision, což z Rychle a zběsile 8 dělá teprve třetí v tuzemsku tak vybavený disk a vůbec první tak vybavenou novinku. DV jsem ale neměl příležitost vidět.
Oba přepisy mají velmi podobné parametry, tedy dobrou ostrost i kresbu, napříč stopáží precizně kontrolovaný kontrast i barevné podání, nulový šum a absenci kompresních artefaktů. Není to nic překvapivého, což ale nemění nic na faktu, že na FHD i UHD verzi je radost pohledět, a to přes jejich původ v „pouhém“ 2k masteru. Drobnokresba je tudíž velmi podobná u obou disků. Co do rozlišení byste rozdíl pravděpodobně poznali až na větších úhlopříčkách.
Kde UHDBD předčí svého staršího bratříčka, je v práci s highlighty. Sice se zdá, že je Blu-ray kontroluje relativně slušně, nicméně při přímém srovnání je rozdíl docela zásadní. Nejvíce je to poznat na pleti herců v exteriérech, kdy boční světlo a kontra vytvářejí na části tváří viditelný přepal. Na Blu-rayi tu dochází k drobné ztrátě obrazových informací, Ultra HD Blu-ray však kresbu kontroluje naprosto perfektně. Ačkoli v těch samých místech svítí ještě silněji než Blu-ray, zachovává odstíny pleťovky ve stech procent ploch. Je to jedna z věcí, které se o HDR hůře vysvětlují. Kresba v obličejích prostě zůstává stoprocentní, ačkoli je odraz světla ještě prudší než u SDR, kde ale v těch samých bodech dochází k bílým přepalům. Zvlášť na prosluněné Kubě, tedy v samotném úvodu filmu, si toho všimnete nejvíce.
Jinak se co do jasu a kontrastu chovají oba přepisy velmi podobně. Ve tmavších scénách nejsou schopny dosáhnout ideální černé, pamatuji si však už z kina, že tak obraz vypadal i při digitální projekci. Všeobecně je kresba v interiérech trochu měkčí. Kde to Blučku i UHDčku opravdu sluší, jsou exteriéry, v těch přepisy excelují parádním kontrastem, divokou saturací a nádhernou hloubkou obrazu, přičemž živěji docela logicky vypadá HDR verze. K té mám jedinou výtku: Občas trochu bojuje s realističností pleťovek, což je dle zahraničních reakcí ještě větší problém u Dolby Vision. V některých exteriérech jsou mírně tmavší a „opálenější“. Ne vždy, tento problém ale UHD přepis má. Při nesprávném nastavení displeje, což je bohužel u HDR dost pravděpodobné, by mohl vyznít ještě více.
Bonusovou nabídku otevírá audiokomentář F. Garyho Graye a musím říct, že horší jsem snad v životě neslyšel. O natáčení nebo preprodukci se z něho nedozvíte téměř nic. Gray většinu stopáže tráví chválou herců, chválou akčních scén, ba co hůře, sebechválou. Ten člověk pravděpodobně nemá ani špetku sebereflexe, protože každou akční sekvenci označuje za svou nejoblíbenější v dějinách filmu, každý štěk za skvělý herecký výkon, dokonce je schopen přirovnat Vina Diesela k Marlonu Brandovi. Nedá se poslouchat.
Podobně se to bohužel má i s první polovinou klasických bonusů. Zaměřují se na natáčení na Kubě, na postavy a na rozpory mezi nimi. Každé featurette má krátký úvod režiséra nebo jednoho z herců a každé se nese v duchu audiokomentáře: Hromada superlativů, spousta chvály a tlachání o tom, jak pod rukama filmařů vzniká něco výjimečného. Je to směšná nadílka promo materiálů, které jako by se diváka snažily přesvědčit, ať se na film podívá. Což je samozřejmě pro čerstvé majitele Blučka nebo UHDčka docela zbytečné.
Trochu více do hloubky jdou featuretty o kaskadérských kouscích a vozovém parku. Rozebírají se tu modifikace automobilů i vznik akčních sekvencí. Dohromady asi dvacetiminutová záplata na bonusovou bídu už reputaci téhle edici nezachrání, ale dozvíte se z ní docela dost. Nabídku pak uzavírá rozšířená verze vězeňské rvačky a přestřelky v letadle. U ani jedné jsem však nebyl schopen identifikovat nějaké zásadní rozdíly, takže nečekejte žádný zázrak. Česky otitulkované bonusové materiály osmého Rychle a zběsile jsou slabé, na tak velký a úspěšný blockbuster obzvlášť.
Comments