Katalogové tituly na Ultra HD Blu-ray: Dokonalý trik

Na opětovná vydání hollywoodských klasik na nosičích domácí zábavy se dá nahlížet jako na ideální příležitost je znovu navštívit, pokud člověk ten který titul třeba i několik let neviděl. Navíc jestliže mluvíme o Ultra HD Blu-ray releasu, je více než pravděpodobné, že film už nikdy nebude dostupný ve vyšší kvalitě. Po technické stránce předčí nejen v knihovně zaprášený Blu-ray, ale dokonce i samotnou kino projekci. Díky novému kabátu a novým zobrazovacím technologiím je tedy svým způsobem možné vidět oblíbený celovečerák znovu poprvé.

Zásadní otázka ale je, zda ho tak člověk vůbec vidět chce. Při debatách o re-releasech je třeba brát v potaz, nakolik může pokrok v reprodukčních technologiích filmu prospět, a nakolik už studio při HDR gradingu ždímá ze zdrojového materiálu obrazové informace, které měly zůstat skryty ve stínu analogového negativu, případně na sebe v jasových špičkách neměly strhávat pozornost díky slabší svítivosti lamp v promítačkách. Pokud je nový Ultra HD přepis s WCG a s HDR dobře udělaný, může mít pro film ohromný přínos, a přitom se co nejvíce držet původní umělecké vize. Pokud však někdo v honbě za co nejefektnějším HDRkem v některých částech obrazu přestřelí, těžko mluvit o prospěšné práci.

Podobné situace se velmi těžko hodnotí. Filmy jsme v HDR neměli nikdy příležitost vidět v kině (pomineme-li některé novinky v Dolby Cinemas nebo v IMAX Laser, i když ty se tuzemského publika netýkají a málo dostupné jsou i v zahraničí). Jak tedy určit, kdy se nový přepis rozchází s uměleckou vizí, a kdy ji naopak věrně kopíruje? Co když kameraman svého času neměl nástroje, které by film jeho vizi přiblížily, a až teď je mohl uplatnit (dohled kameramana nebo barviče na nový přepis bohužel není běžný, ale občas k němu dochází). Nebo naopak. A kterou verzi pak máme považovat za definitivní? Jak to poznat?

To a spousty dalších jsou otázky, které je třeba brát v potaz při hodnocení katalogových filmů na Ultra HD Blu-ray. U novinek už to aktuální téma není, neboť HDR grading se stává ve velkofilmové postprodukci standardem, tudíž si můžeme být jisti, že i Ultra HD Blu-ray vypadá, jak má. Avšak v případě titulů, které studio tahá z archivu, je třeba být obezřetný. Rozhodl jsem se proto, že se postupně podívám na zoubek některým starším filmům, které v Česku vyšly na Ultra HD Blu-ray. Mimo jiné proto, že i jejich zahraniční recenze bývají značně nepřesné a často odbyté. Cíl je jasný: Odpovědět kritickým rozborem a srovnáním přepisů na otázku, zda se vyplatí film pořídit na Ultra HD Blu-ray, či zda zůstat u původního Blu-ray releasu. Odpověď často nebude tak binární jako „Ano“ nebo „Ne“. Doufám ale, že si na základě hodnotných argumentů budete schopni vytvořit obrázek, zda a proč vám bude nový přepis vyhovovat.

---

Dokonalý trik

Nelze se bavit o přepisu Dokonalého triku, aniž bychom zmínili práci Wallyho Pfistera. Nolanův dlouholetý kameraman (kterého od Interstallaru nahradil Hoyte Van Hoytema) udal vizuální podobu režisérovy filmografie. Nolan, fanoušek analogového záznamu, se nestraní opticky nedokonalé prezentaci, ve které se například slévá černá, stejně tak se sem tam nebojí přiznat lokálně měknoucí kresbu skel nebo nedostatky ostření. Spolu s Pfisterem pak přišli s vizuálním jazykem, jehož jsou tyto projevy materiálů součástí. Doplňují je velmi jemným svícením, teplou až zemitou barevnou paletou, hlubokými stíny a co nejmenšími kontrasty.

Obrazová produkce nolanovek pod Pfisterovým dohledem lpěla na staromilském přístupu do té míry, že byla finišována fotochemicky, tedy že střih i obrazové korekce probíhaly na analogové úrovni, bez zásahu digitální přechodové kopie. Nolan si tyto postupy přenesl i do další práce s Hoytemou, po jehož příchodu se režisérův vizuální jazyk pozměnil jen málo.

Koupí Ultra HD Blu-ray Dokonalého triku na Blu-shopu podporujete vznik podobných textů.

Slabé svícení, slévající se černá, teplé barvy a výprava odpovídající výše zmíněným barevným preferencím, vedou k obrazu, který má daleko k něčemu, co byste si doma pouštěli jako referenční, oku lahodící materiál. Což není špatně, prostě se jedná o tvůrčí estetiku. Je ji třeba brát v potaz v okamžik, kdy hovoříme o kvalitách Ultra HD Blu-raye. Dle výše zmíněného tedy například lze předpokládat, že i když přepis pochází z nativního 4k masteru, jeho ostrost a s ní spjatá drobnokresba může být průměrná. Respektive ona opravdu je. Říkám to proto, že lidé stále řeší, zda ten či onen film vůbec pochází ze 4k masteru, i když to ve výsledku není důležité. Často je smysluplnější vnímat, za jakých podmínek film vznikl, co s obrazem udělá nová komprese, širší barevná paleta a větší jasový rozsah.

Kdybychom tedy srovnávali kresbu relativně starého Blu-raye a nedávno vydaného Ultra HD Blu-raye Dokonalého triku, rozdíly jsou občas tak minimální, že by je poznalo pouze cvičené oko při přímém srovnání na dvou vedle sebe stojících displejích (což jsem také pro účely rozboru udělal). Zdrojový materiál už po této stránce nemá moc co nabídnout. Je potřeba počítat s tím, že v některých záběrech video měkne, tu a tam kresbu oslabují optické aberace nebo mírně ustřelené ostření, a tak dále. To samozřejmě neznamená, že se ve filmu neobjevují scény nebo záběry s nádhernou a ostrou kresbou. Jen je potřeba počítat s jistou nepředvídatelností a všeobecně neoslnivou podobou. Z hlediska kresby detailů a ostrosti má velký přínos spíš jen změna komprese, která video zbavila drobného macroblockingu kolem drobných objektů nebo kontrastů a netrpí chromatickým šumem.

Naopak markantní rozdíl je v práci s barvami a světlem. Po novém HDR gradingu vypadá Dokonalý trik odlišně od původního přepisu hned na první pohled, a to díky zásadně teplejším tónům. V tomto ohledu si troufnu říct, že je nová podoba mnohem blíže tomu, co jsme mohli vidět v kině. Ne snad, že by moje paměť byla schopna vyvolat přesné vzpomínky na dvanáct let starou projekci, nicméně jedno si z ní pamatuji: Žlutý až oranžový nádech, který byl na následném Blu-ray releasu částečně potlačen.

Teplejší barevné ladění a všeobecně hlubší barevná paleta Ultra HD Blu-raye se projevuje hlavně v pleťovkách a v jasových špičkách. Kde jsou tváře herců na Blu-ray pobledlé a tíhnou ke studenějším tónům, tam UHDBD poskytuje živější barvy s tendencí oranžovět. Kde Blu-ray v okenních tabulích naznačuje modravé highlighty, tam nový přepis vyloženě žloutne. Zvlášť tady, ve scénách v interiérech, na jejichž pozadí prosvětlují skrze okna exteriéry, jsou rozdíly skutečně markantní, až se člověku nechce věřit, že oba přepisy pocházejí ze stejného zdrojového materiálu. Někomu by žluté barvy mohly připadat „moc“, ale jsem přesvědčen, že se jedná o obraz odpovídající Pfisterově vizi.

Že jsou tonální náklon ke žluté a oranžové a všeobecně teplejší barvy v pořádku, je poznat například na odstínech šedé při pohledu na tmavé obleky kouzelníků. Zatímco na Blu-ray jsou obleky při přímém srovnání skoro až namodralé, na Ultra HD Blu-ray jsou perfektně černé. Když Borden ukazuje své partnerce chytání kulky, celá scéna je na BD studená, a hlavně světlo prosvítající z exteriéru do místnosti tíhne k modrým odstínům. Navíc celý záběr působí trochu přeexponovaně, tedy alespoň při srovnání s Ultra HD Blu-ray. To je naopak vřele teplé a v highlightech zlataví. Nebo na zasněženém poli plném žárovek, kde Serkisova postava ukazuje Angierovi vedení elektřiny bez kabelů: Zatímco SDR FHD přepis tu je všeobecně studenější, HDR verze má – odpusťte mi – bělejší bílou, a hlavně mnohem realističtější pleťovky. Nebo ve spoře svícených interiérech, tam Blučko stydne, zatímco UHDčko je živější díky paletě obohacené o oranžové podtóny. Stejně tak je přirozenější například světlo ze svíček v restauraci krátce po únosu Bordenova pomocníka. Pleťovky možná do té oranžové ustřelují trochu více, ale přesně tak si Pfisterovu práci pamatuji.

Nejvíce se podoba přepisu změnila na spodku a stropu jasového spektra. Tady HDRku přínos neodepřete, avšak v některých bodech je trochu sporný. Začněme odzdola. Dokonalý trik je na Ultra HD Blu-ray všeobecně tmavší než na starším formátu, což je docela běžné. V potemnělých scénách, kterých je ve filmu většina, se mu však stíny slévají. Navíc nedosahují plnohodnotné černé, obraz v těchto záběrech spíše bledne. Trpí tedy stínokresba, ta je oproti Blu-rayi horší, ale i kontrast, ten díky absenci černé v některých scénách přepis okrádá o plasticitu: Neschopnost zabřednout do absolutní černé ubírá na pomyslné tridimenzionalitě. Nejtmavší odstíny přepisu se chovají přesně tak, jak se chová černá, pokud jí uberete na kontrastu a přidáte na jasu: Působí nepřirozeně a vizuálně vystupuje z obrazu, skoro na sebe upozorňuje.

Zprvu mi to vadilo, avšak s přibývající stopáží jsem byl stále více přesvědčený o tom, že i slévající se černá odpovídá tomu, co si Pfister s Nolanem u Dokonalého triku představovali. S ní spjatý úbytek stínokresby totiž při přímém srovnání odhalil, že kde UHDBD kreslí hůře než Blu-ray, tam sice SDR FHD přepis odhaluje trochu více obrazových informací, ale zároveň začíná šumět. Místy dokonce znatelně. A přidává se drobný banding. Což naznačuje, že obrazové korekce lovily ve stínech informace, které měly na 35 mm pásu zůstat skryty. Ostatně zkuste si vzpomenout na některou z nolanovek v kině – slévající se černá byla při projekcích docela běžný jev.

Například když Angier čte na pohovce Bordenův deník (po prostřelení Bordenovy ruky), kamera ho snímá v polodetailu z profilu, takže je vidět jeho obličej z boku i okno za ním. V okenních tabulkách se nachází stejné množství obrazových informací jako na Blu-ray, nicméně jak naznačuji výše, znatelně tíhnou k teplejší barevné paletě, a hlavně jsou několikanásobně jasnější. Jako by ze scény skrze displej skutečně svítilo slunce. Naopak od okna odvrácená strana Angierovy tváře, tedy ta, kterou vidí divák, je utopena ve stínu. Zatímco na Blu-ray je do tváře poměrně dobře vidět, leč za cenu šumu, na Ultra HD Blu-ray je její větší část díky absenci světla skryta. Stín sice nedosahuje absolutní černé, díky přítomnosti vysokých highlightů se však jako černý opticky jeví.

Situaci totiž percepčně upravuje přítomnost oněch jasových špiček. Lidské oko si při sledování obrazu s ostřejším jasem přirozeně zacloní. Tím pádem začne ne tak docela černou vnímat jako skutečně černou. A že Dokonalý trik v práci se světlem procházejícím skrze okna do interiérů umí tlačit na pilu. Díky tomu se prohloubí vjem prostoru a obraz je realističtější. Nutno však podotknout, že ve filmu jsou i scény, které tak vysoké highlighty nemají, tudíž špatnou práci s černou nemá co zachránit. Ale také je tu mnoho takových, kde jasové špičky dávají displeji zabrat: Ať už je to Bordenův byt, nebo Angierova dílna, jakmile dostane Ultra HD Blu-ray příležitost vyšponovat HDRko, využije ji. Díky tomu prakticky každá scéna s oknem v pozadí vyhání bodový jas do extrémů.

Nejznatelnější přínos HDRka si ale přepis nechává na tu největší show. Doslova. Je to teprve při příchodu kouzelníků na jeviště – ať už na začátku filmu, během, nebo v samotném finále, kdy HDRko skutečně září.

Jakmile Borden nebo Angier vstoupí na pódium a postavy osvítí bodový reflektor, začne HDRko ukazovat, o co všechno jsme při pohledu na SDR verzi na Blu-rayi přicházeli. Ostré světlo, které se odráží od obličejů kouzelníků, se totiž v kontrastu ke zbytku scény zjevně vymyká schopnostem standardního jasového rozsahu, a tak jsme ho na Blu-ray vnímali pouze jako mírné nasvícení postav. Avšak na Ultra HD Blu-ray se mění v překvapivě silné. Jasově se naprosto vymyká zbytku scény. Odraz světla od obličejů i od kostýmů je několikanásobně intenzivnější a ve výsledku se přibližuje tomu, jak skutečně vypadá člověk, kterého na pódiu osvítí silný reflektor. Při přímém srovnání pak Blu-ray vypadá skoro až úsměvně: Obličeje jsou vybledlé, skoro se chce říct šedé, světlo jako by pohlcovaly a scéna se díky tomu jeví nepřirozeně jasově vyžehlená, bez energie. Je skutečně obdivuhodné, jak rozdílná HDR verze je. Jako by někdo to samé točil nadvakrát.

Například když Angier zkouší svůj první trik s dvojníkem ještě za doprovodu Scarlett Johansson, její žlutý kostým vypadá na Blu-ray díky utlumeným highlightům zašedle. Kdežto na Ultra HD Blu-ray se od něho odráží několikrát silnější světlo, zároveň však přepis zachovává syté žluté odstíny textilu, které jsou podstatně výraznější než na staré SDR prezentaci.

HDRko je samozřejmě silné v kramflecích i v „obvyklých podezřelých“ záběrech. Napříkad když Angier u Tesly poprvé drží v ruce žárovku, ta je jasově oproti klasickému Blu-rayi na UHDBD o něco silnější, zároveň se ale ve vláknech skrývá o něco více obrazových i barevných informací. Největší hvězdou večera jsou ale bez debat ona kouzelnická představení, kde je rozdíl skutečně závratný.

Dokonalý trik umí na novém přepisu vypadat skvěle, průměrně, i trochu nepatřičně. Jeho největším problémem jsou absence černé (i když se může jednat o umělecký záměr) a místy trochu přestřelené highlighty. Možná jsem si jen nebyl schopen plnohodnotně zvyknout na HDR verzi filmu, který jsem tolikrát viděl v SDR. Nicméně pravdou je, že práce přepisu s jasovými špičkami mi občas připadala jen mírně pod hranicí přirozenosti. Kdyby přepis ještě o něco více přidal na jasu, už by například ona několikrát omílaná okna zářila skutečně příliš – zvlášť v kontrastu k ve stínech se slévajících tmavých interiérech. Právě tenhle kontrast mi místy připadal přitažený za vlasy. Občas množství světla, které protékalo okenními tabulemi, nekorespondoval s jeho absencí ve zbytku obrazu. Přesto si stojím za tím, že Ultra HD Blu-ray přepis je mnohem blíže původní umělecké vizi a že vypadá podstatně lépe než letité Blučko.

Pokud se tedy stejně jako já řadíte mezi milovníky téhle impozantní nolanovky, nemělo by být o čem přemýšlet. Z hlediska barevného podání je nová podoba videa podstatně věrnější a bohatší, z čehož nejvíce těží výborná prezentace pleťovek. Posun jasových špiček je místy obdivuhodný, i když ho zastiňuje pokles kresby ve stínech. A nakonec i ta ostrost a drobnokresba jsou díky kvalitnější kompresi o něco lepší, tady už se ale pohybujeme v rozdílech, které jsou viditelné buď jen při přímém srovnání, nebo při trénovaném oku, které ví, kde na Blu-rayi hledat kompresní vady a kde na Ultra HD Blu-rayi ocenit pevnější kresbu zrna a všeobecně kvalitnější definici objektů.