Mělčiny jsou po letech první "žraločí horor", u kterého si nebudete chtít vytrhat vlasy
Dovedete si vzpomenout na jakýkoli dobrý film se žraločí tématikou? Samozřejmě krom Čelistí. Osobně jsem se po chvilce dumání nedostal přes číslo nula. Těch mizerných si ale vybavím dost: Od sequelů Čelistí přes Útok z hlubin po všemožné paskvily jako Sharknado, Megažralok vs. Crocosaurus nebo Sharktopus, filmový průmysl nám jich dal mnoho. Jejich společným jmenovatelem je pochybná kvalita. Jako by bylo zapovězeno stavět se k podobným námětům vážně a točit s nimi dobré filmy. Už jen proto měl Jaume Collet-Serra obtížnou výchozí pozici. Minulý rok však Hollywood zažil hororovou renesanci, a tak studio odkleplo námět, o který by možná v předchozích letech ani nezavadilo. Nevznikly díky tomu novodobé Čelisti. Na loňskou hororovou špičku Mělčiny také nemají. I přes některé vady na kráse je však one (wo)man show Blake Lively pěkná podívaná.
Její největší vadou na kráse jsou jednoznačně dialogy. Mělčiny mají přímočarou zápletku, která se neobtěžuje s žádnými dějovými odbočkami a jde rovnou k věci: Blake Lively přijede na pláž, začne surfovat, napadne ji žralok a ona musí přijít na to, jak přežít na drobném skalisku uprostřed mělčin a dostat se k pár desítek metrů vzdálenému břehu, aniž by jí paryba ukousla zadek. I v tom málu expozice se však ukáže, že za scénářem stojí někdo s velmi špatným čichem na mluvené slovo. Postavy pro dobro svižného budování pozadí a motivací charakterů hovoří nepřirozeně popisně. Například když hlavní hrdinka telefonuje s otcem a mluví o své zesnulé matce, kdy se scénář snaží rodičku rychle naroubovat do pozice hrdinčina motivátora v předem prohraném boji. Sama Blake Lively pak divákům až příliš často podává pomocnou ruku, když jim monologem zprostředkovává veškeré myšlenkové pochody ("Teď si utáhnu sval kolem stehenní kosti, abych zpomalila krvácení", "Támhleta bójka je padesát metrů daleko, doplavu k ní přibližně za minutu", apod.). Uvědomí-li si člověk, že Mělčiny mohly vzniknout bez jediného vyřknutého slova a dost možná by tak byly podstatně zajímavější (rozhodně by to lépe odráželo hrdinčin psychický stav), je tento nedostatek o to více rušivý.
Naštěstí se ve filmu nemluví dost na to, aby vám kostrbaté dialogy a monology kazily dobrý divácký zážitek. O ten se zasluhuje Jaume Collet-Serra. Vědom si žánrových klišé se k nim sebevědomě staví čelem, a tak jsou veškeré lekačky přesně tam, kde je čekáte. Někdo by to mohl brát za nedostatek, osobně to ale vidím spíše jako Collet-Serrovo veřejné přiznání, že si s Mělčinami nehraje na kdovíjak chytrou žánrovku nebo vysoké umění. Stejně jako tvoří příběh rovná a krátká úsečka mezi body A a B, má i režisérův přístup k němu nadhled a uvědoměle přešlapuje po tenké hranici, která ho odděluje od laciného béčka. Když tedy žraloka ve finále popadne amok a začne se chovat nepřirozeně agresivně, filmařům to odpustíte. Stejně jako některé scenáristické kličky nebo příliš okatou dramatizaci - asi u pěti scén si budete říkat, že by hrdinku žralok už dávno rozcupoval. Collet-Serra to naštěstí všechno prodává takovým způsobem, že vás během závěrečných titulků nenapadne "To bylo fakt hloupý". Prostě nad nedostatky Mělčin mávnete rukou, protože navzdory všemu vás dobře pobavily.
Film šlape i díky Blake Lively. Collet-Serra občas trochu okatě zpomaluje v záběrech kolem jejích vnad a je otázkou, nakolik by Mělčiny fungovaly, kdyby se v jejich centru v poloze zraněného kuřátka povaloval chlap. Bezbranná sličná žena s perfektním poprsím a kulatým zadečkem je marketingově přeci jen atraktivnější. Ostatně kdyby na začátku šestých Star Wars zajal Jabba místo princezny Leiy Chewbaccu, asi by Lucas ošidil svět o miliony vlhkých snů. Blake Lively je v Mělčinách v podobné poloze. Pomineme-li však prvoplánovitost castingu, musí se nechat, že se s rolí porvala obstojně. Stejně jako v předchozích angažmá svou postavu obohacuje o křehkost. Navzdory výše zmíněnému pokukování kamery po hereččiných křivkách se proto hrdinka jeví jako zranitelné stvoření v nesnázích, ne jako sexy pozlátko v hororové show. V hereckém rejstříku Blake Lively se skrývá jakási éteričnost, která její postavu obohacuje o lidský rozměr i přes kostrbatost scénáře.
Možná by se ještě slušelo zmínit, že Collet-Serra má občas problém s timingem, a tak některé sekvence až příliš okatě protahuje. Třeba hrdinčino první osamocení se na moři. Být už tak krátké Mělčiny ještě o deset minut kratší, pravděpodobně by divák nebyl o nic ochuzen. Naopak by absence hluchých míst přidala filmu na svižnosti. Mělčiny občas působí dojmem, že jim došel drajv ještě před vyvrcholením.
Žralok jako takový vypadá po trikové stránce občas docela dobře, jindy je práce digitálních umělců zjevně odtržená od skutečné scény. Stejně jako místy bývá naklíčovaná scéna násilně separována od herečky. Pozorným divákům dokonce neuteče obličej Blake Lively "digitálně namontovaný" na tělo kaskadérky, která to se surfem umí o něco lépe. Vzhledem ke všem výše zmíněným nedostatkům je tedy docela zázrak, že jsou Mělčiny příjemný film. Zvlášť v kontextu již zmíněných "žraločích příbuzných". Tahle sympatická jednohubka si neklade příliš velké cíle. Je od začátku naprosto jasné, co se v ní bude dít a celé představení stojí na tom, zda Blake Lively utáhne hodinu a půl dlouhou sólovku a zda se žralok ujme jako (alespoň trochu) uvěřitelná hrozba. Když k tomu přičtete snovou exotickou pláž, atraktivitu hlavní protagonistky, několik slušných scén žraločího lovu a samotné (i když za vlasy přitažené) finále, dostanete dobrý thriller, jehož obdobu subžánr žraločích survival hororů nepoznal po celá desetiletí.
Blu-ray po technické stránce jednoduše exceluje. V některých scénách zprostředkovává impozantní obrazy s ohromným dynamickým rozsahem, špičkovým kontrastem a samozřejmě s výbornou kresbou detailů. To vše bez jediné známky kompresních vad nebo podobných nedostatků - snad dvakrát jsem si všiml drobného bandingu v temných scénách, ale pokaždé to bylo hluboko pod prahem rušivosti. Barvy jsou krásně syté. Šum se objevuje pouze v několika celcích ostrovu, ale i tady jen ve velmi malé míře. A cit pro detail dokáže být ohromující. Všímejte si především fantastické drobnokresby v obličeji Blake Lively nebo jejích zranění, případně se zaměřte na struktury velrybí kůže nebo překvapivé detaily v záběrech žraloka. Všehovšudy se jedná o skvělý přepis. Reputaci mu kazí pouze fakt, že jsou Mělčiny místy nekonzistentní co do teploty barev a kontrastu jednotlivých záběrů. A jak jsem zmiňoval výše, občas připomíná "vyhlazování" klíčováných záběrů boj s větrnými mlýny.
Drobnou výhradu mám pouze k pleťovkám. Občas přepis vyčerpá svou barevnou paletu na velké množství modrých odstínů moře a zelených tónů džungle v pozadí. Nezbývá mu pak dostatek prostoru pro dobře kreslené pleťovky. Tedy především v polocelcích. Do obličeje Blake Lively se tu občas vkrádají šedé nebo zelené odstíny. Měl jsem shodou okolností příležitost vidět útržky filmu v HDR verzi z Ultra HD Blu-raye, a ten byl krom dramatičtějších highlightů schopen lépe kreslit právě drobné nuance v pleti, které byly v jeho podání teplejší a tím přirozenější. Přepis se i přes obrazovou stylizaci nebezpečně přibližoval reálnému pohledu do tváře. Zároveň měl dost prostoru pro dynamičtější a "více 3D" kresbu scény. Z tohoto hlediska je demo materiál už samotná otevírací sekvence, v níž Blake Lively projíždí džunglí. Ultra HD Blu-ray sice nekreslí oslnivě více detailů, v tomto ohledu je jeho přínos pouze malý. Ale větší barevná škála a kontrasty v jeho podání dodávají obrazu život. V tomto ohledu je samozřejmě Blu-ray na svého mladšího bratříčka krátký.
Chválu si zasluhuje i šestikanálové DTSko. Někdo by mohl oponovat, že je absence object based varianty (v tomto případě tedy DTS:X) trestuhodná, nicméně DTS-HD MA 5.1 mix Mělčin i tak patří k tomu lepšímu, co si můžete na své sestavě pouštět. Zvuk nikdy nezapomíná na poctivou kresbu prostředí, a tak vám za hlavou stále cvrlikají ptáčci, nebo šumí moře. Obzvlášť povedená je scéna, v níž žralok požírá jednu ze svých obětí a my při tom sledujeme pouze reakce Blake Lively - mix v ten okamžik probouzí obrazotvorné surroundy a vytváří iluzi, že za vaším poslechovým místem opravdu dochází k masakru. Podobných příležitostí zazářit má mix pouze pár, každopádně se jedná o zdařilou stopu. Možná by mu slušela o něco větší dynamika, ale to už je otázka osobních preferencí.
K technické stránce disku ještě podotknu, že do českých titulků asi na sedmi místech lezou anglické. Většinou jsou to jen výkřiky jako "Come on!", takže si asi překladatel zkrátil práci. Nicméně chyba to je.
Bonusová nadílka je skromná a bez titulků. Vystřižené scény jsou ve skutečnosti prodloužené verze těch nevystřižených a jsou naprosto o ničem. V případě opilce na pláži jsem dokonce nebyl schopen poznat, co bylo ze scény odstraněno. Dále jsou na disku už jen čtyři zhruba šestiminutové featuretty o natáčení, lokacích a tvorbě digitálního žraloka (respektive, jak nás režisér poučí, žraločice;). Pohled na VFX je samozřejmě zajímavý, i když povrchní. Stejně tak je zajímavé, jak se filmaři poprali s tvorbou umělého skaliska uprostřed oceánu - popravdě jsem za celý film nebyl schopen poznat, zda se jedná o kulisu, nebo filmaři opravdu takový šutr našli. Až bonusy odhalují, jak byl výčnělek vytvořen a hlavně ukotven ve vodě. Dále zmiňují složitost produkce na vodě, hledání ideální pláže ... o moc více informací ze sebe však nedostanou.
