Zoufalý film, zoufalý Blu-ray. Podfukáři 2 zklamali po všech stránkách
Z prvních Podfukářů si po letech pamatuji jen to, že se kouzlilo především skrze CGI a že zápletka jako taková nedávala smysl. Ale víte co? Vlastně mi to moc nevadilo, protože Louis Leterrier filmu dokázal vtisknout dravost, atraktivní obsazení a kejkle, které i přes svou nesmyslnost působily zábavně.
Na rozdíl od pokračování, které je dalším příspěvkem do bezedné portmonky zcela zbytečných sequelů, jež nikdo nechtěl.
Zábavný je už samotný úvod, v němž si tvůrci troufají věřit, že si kdokoli pamatuje, co se v předchozím filmu vlastně stalo a přímo navazují na závěrečný cliffhanger. Což je docela legrace, protože jsem zhruba půl hodiny lovil v paměti, co se vlastně minule dělo, kdo koho zavřel, kdo koho oblafnul, kam se krucinál poděla Mélanie Laurent a proč diblíka Islu Fisher nahradila otravná Lizzy Caplan, která má otravnost dokonce na dvě hodiny předepsanou scénářem.
A pak už je to jako horská dráha, které někdo zapomněl navrhnout sinusoidový tvar a místo něj postavil jen jednu velkou skluzavku přímo do scenáristicko-režijního pekla. Všem tu o něco jde, všichni se podráží a přichází s novými zvraty, až je z toho ukázkový maglajz, který nedává smysl ani poté, co si začnete čmárat strukturu filmu na papírek, abyste příběh vůbec rozklíčovali.
Určitá zmatenost a přihlouplost by ovšem ani tolik nevadila. Ostatně co čekat od filmu, v němž se mrská digitálními kartami přes desetimetrovou místnost, anebo se zastavují kapky deště. Mnohem větším průšvihem je, že režírující Jon M. Chu stále nemá páru, jak se vypráví příběh, a tak se brzy přistihnete u nezaujatého klimbání a výpadků pozornosti, což se mi naposledy stalo u druhého G.I. Joe. A světe div se, on ho točil stejný režisér.
Je svým způsobem fascinující sledovat, jak se Chuova režie vůbec nikam neposunula. Jeho největší síla je stále v klipovitých montážích, které má v malíků díky své zálibě v choreografii, tanečních videích a hudebních videoklipech.
Jenže to na celovečerák nestačí. Jakmile má tempo udat celému filmovému kolosu, Chu tápe a předkládá pouze zmatený pelmel scén, které drajvu a zábavnosti prvního filmu ani vzdáleně nedosahují. I proto, že záporák Daniela Radcliffa je vysloveně slabý. A znáte to. Váš film je jen tak dobrý jako jeho padouch.
A váš Blu-ray je jen tak dobrý jako zakoupená práva, což mě přivádí k další špatné zprávě. Blučko Podfukářů 2 je s výjimkou dynamické a v surroundech velmi hezky pulzující DTS-HD MA 5.1 stopy vysloveně mizerné.
Věc se má totiž tak, že americký distributor Summit Entertainment u nás nemá jasně dané zastoupení, což podobně jako v případě Lionsgate a jejich zmršených Blu-rayů Hunger Games vede k přepisům, které nemají na HD nosičích po deseti letech formátu co dělat.
Není to chyba distributora, protože ten zpravidla dostává celý balíček práv a v něm je nabídka pouze na jednu video stopu pro HD nosiče. Berte, nebo nechte být. A logika samozřejmě velí brát a prodat těm, co si rozpadů daných brutální kompresí jednoduše nevšimnou.
Ano, sledování druhých Podfukářů je v případě náročnějších HD fanoušků dost tristní záležitostí. Kompresní artefakty se totiž hlavně v nočních sekvencích hemží po celé obrazovce a o moc lépe na tom není ani zbytek vizuálních atributů.
Stíny se slévají, černá má k sytosti opravdu daleko. A ačkoli barevně Blu-ray nevypadá zle, reprodukce detailů je místy vyloženě katastrofální, když jsou obličeje voskové až hanba. Ostatně mrkněte na především na screenshoty s Lizzy Caplan a tmavší scény s Eisenbergem. Bolest, přátelé, bolest. Stejně jako v případě bonusů, které se pro jistotu českému disku regulérně vyhnuly.
