Vrátil jsem se ještě k vHFR druhého Avatara:
Chtěl jsem follow-up k původnímu článku, ale tentokrát mi jde více než o protlačení vlastního názoru hlavně o názory vaše!
Takže ocením, když níže napíšete, jak se vám vHFR líbilo, kde vidíte nedostatky, zda v tom vidíte budoucnost, zda byste tak chtěli vidět i další filmy, případně i 2D verzi, a tak dále a tak dále - zajímají mě všechny postřehy a věřím, že tu na téma může vzniknout zajímavá diskuze :)
Fakt, že se Cameron rozhodl pro vHFR a nikoliv pro fixní high frame rate ukazuje, že i on sám si moc dobře uvědomuje, že HFR není samospásným lékem na všechno (ostatně to tak i komentoval v rozhovorech před premiérou). Měl to být pokus o "to nejlepší z obou světů", ale kromě stávajících problémů formátu (pocit papundeklovosti kulis a inscenovanosti probíhajícího děje) přidal neustálým přepínáním fps tam a zase zpátky další, podobný razantním propadům fps ve hrách nebo skokové změně rozlišení z 480p na 1080p ve videu. Hráč/divák switche okamžitě pozná a průběžně jej vyrušují a vytrhávají z koncentrace (během celého filmu jsem si na to nedokázal přivyknout).
Nejen to, scény ve vHFR častokrát startovaly pár okamžiků před tím, než nastala nějaká akce a tak každý takový switch "slušně" spoileroval, jak bude tempo filmu bezprostředně pokračovat. Ano, scény jsou ve vyšších fps pocitově ostřejší a pochopitelně plynulejší, ale některé dlouholeté návyky cílového publika na papírově "nedokonalejší" způsob konzumace obsahu jsou zkrátka neotřesitelné, přestože existuje technicky preciznější varianta (viz cd vs hi-res audio). Cameron se pustil do bitvy, kterou prakticky nemohl vyhrát (tak jako před ním Jackson nebo Lee). Fakt si nemyslím, že dvojka na poli (v)HFR spustí v businessu podobnou lavinu pokračovatelů jako se to povedlo jedničce na poli 3D. Jsem rád, že jsem dvojku prvně viděl v SFR v IMAXU a teprve poté ve vHFR, protože bych si ji zdaleka tak neužil. Trojku a dál ve vHFR pravděpodobně úplně vynechám.